Rok 2001: Cäcilia Chortage, Lindenholzhausen, Německo

Německé město Limburg v Hessensku se stalo svědkem premiéry pěveckého sboru Masarykovy univerzity v Brně Gaudeamus na mezinárodní pěvecké soutěžní scéně. Ve dnech 18. - 27. května 2001 se zde konala mezinárodní soutěž pěveckých sborů nazvaná Caecilia Chortage 2001. Soutěž se konala u příležitosti 100. výročí založení mezinárodně známého a uznávaného mužského pěveckého sboru CAECILIA Lindenholzhausen, který pravidelně organizuje soutěže pěveckých sborů na národní a mezinárodní úrovni.

Soutěže se zúčastnilo 62 sborů z 21 zemí světa. Soutěžilo se v 8 kategoriích, sbor Gaudeamus v kategorii smíšených pěveckých sborů. K jeho soupeřům v této kategorii patřil například jeden z nejlepších slovenských sborů Comenius z Bratislavy, Oreya ze Žitomiru na Ukrajině či Portland State University Chamber Choir ze Spojených států. V každé kategorii byl vyhodnocen celkový vítěz a uděleny zlaté, stříbrné a bronzové medaile.

Sbor Gaudeamus se na svůj mezinárodní debut důkladně připravoval - za zmínku stojí jeho vánoční koncert na Velvyslanectví České republiky ve Vídni, účast na dubnovém festivalu pěvecký sborů v polské Poznani nebo společný koncert se sborem Vídeňské univerzity u příležitosti Dies academicus brunensis 2001. Na pozvání svých německých kolegů strávil sbor poslední dny před soutěží v městečku Staffelstein. Svými koncerty si získali nejen vřelé domácí publikum, ale i porotu, která ocenila pestrost repertoáru, vysokou kvalitu provedení a pěvecké nadšení mladého kolektivu.

Jak viděl samotnou soutěž Zdeněk Matula, jeden z členů sboru?

Je těžké jít na pódium a vědět, že teď všechna naše práce a snažení závisí na jediném vystoupení. Ale popravdě řečeno to nebylo tak strašné - každý den jsme měli koncert, takže tréma se dala zvládnout, jako jediní jsme měli možnost seznámit se v předstihu s koncertním sálem, nacvičit příchod a odchod, dopilovat rozestavení, zazpívat pár tónů a navíc bylo překrásné počasí! Díky pořadovému číslu 13 jsme se dostali na řadu až kolem třetí hodiny odpolední, do té doby jsme relaxovali a nechávali si zprostředkovaně popisovat vystoupení našich soupeřů. Když jsme se 10 minut před vystoupením shlukli na prostranství, z něhož se vcházelo na soutěžní jeviště, spontánně jsme se chytli za ruce a dodávali si odvahu a klid. Na pódiu nás čekalo příšerné vedro a dusno, a s úvodními tóny Crucifixu šlo vše stranou. Začali jsme trochu bojácně, ale s každou další skladbou jsme byli smělejší a smělejší. Závěrečné Prší, prší jsme si všichni užívali. Vůbec bych neřekl, že to celé trvalo dvacet minut. Zpocení, ale šťastní jsme odcházeli z jeviště. Sami jsme cítili, že můžeme být na svůj výkon hrdí. Zbytek už záležel na porotě.